MC.VM

Aktivní záloha - AZ, dříve též Aktivní záloha dobrovolná - AZD, je součástí ozbrojených sil České republiky, které se zřizují na základě zákona číslo 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Příslušníci aktivní zálohy se několik týdnů v roce věnují vojenskému výcviku a zbylý čas se věnují civilnímu zaměstnání – tak mohou kombinovat dvě povolání, vojenské i civilní.

Aktivní záloha se využívá především pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu, za válečného stavu nebo při vzniku nevojenských krizových situací – zejména k pomoci při živelních a ekologických pohromách. Oficiálně aktivní záloha vznikla na základě potřeb Armády České republiky a zájmu vojáků v záloze o zařazení do jejích jednotek k 1. lednu 2004; jejímu zrodu však předcházel už od roku 1999 výcvik záloh na tzv. dobrovolných vojenských cvičeních.^[1]

 Důvody vzniku a cíle aktivních záloh

Příslušníci Aktivních záloh na Tankovém dni v Lešanech

• Snaha vytvořit co nejmenší armádu, která by byla schopná zajišťovat plnění svých úkolů, ale zároveň zajistit, aby v případě náhlého zvýšení nároků na Ozbrojené síly České republiky (např. živelní pohroma, stav ohrožení státu) bylo možno dočasně zvýšit počet příslušníků ozbrojených sil.
• Umožnit dobrovolníkům, kteří chtějí pomoci v případě ohrožení vlasti, se zapojit do vojenského života.
• Zajištění odborných služeb, které jsou spíše civilního rázu (např. právník), které se malé profesionální armádě nevyplatí ve větším měřítku provozovat, přestože nárazově může vzniknout jejich potřeba, například při sestavování kontingentů pro mírové mise armády v zahraničí. Pro takové případy je možné použít příslušníka aktivních záloh, který se potřebnému oboru věnuje ve své civilní kariéře. Pro potřebu nasazení v zahraniční misi může příslušník aktivní zálohy dočasně vstoupit do služebního poměru vojáka z povolání.
• Zabezpečení civilní kontroly uvnitř AČR po zrušení základní služby

 Požadavky pro vstup do aktivních záloh

Příslušníkem aktivní zálohy může stát občan České republiky, který již dosáhl 18 let, ale ještě nepřesáhl věk 60 let. Dalšími podmínkami pro zařazení občana do aktivní zálohy jsou jeho zdravotní způsobilost, trestní bezúhonnost a uzavření dohody o zařazení do aktivní zálohy. Dohodu o zařazení do aktivní zálohy s občanem uzavírá krajské vojenské velitelství na dobu tří let (dohodu je možné podepsat opakovaně).^[3]

 Výcvik aktivní zálohy

Uchazeč o službu v aktivní záloze musí nejprve absolvovat základní výcvik v délce do osmi týdnů. Poté musí každý rok absolvovat vojenská cvičení v celkové délce do tří týdnů (obvykle je výcvik rozdělen do několika termínů).^[3]Příprava předurčených rotmistrů, praporčíků a důstojníků se uskutečňuje ve Vojenské akademii Vyškov a v určených útvarech.^[4]

Výcvik je organizován zejména v terénu ve vojenském výcvikovém prostoru (Libavá, Hradiště, Boletice). V prvním týdnu je výcvik zaměřen na výcvik jednotlivce a družstva, druhý týden na výcvik čety.

 Historie Aktivní zálohy

 Období 1. republiky

Systém záloh v Československé, resp. Česko-slovenské, republice upraven branným zákonem ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb z. a n. Po skončení prezenční služby byli branci překládáni do zálohy, která se dělila na I. A II. zálohu. I. Záloha měla za války doplnit aktivní armádu na válečný počet. Náleží k ní záložníci až do konce 40. roku věku. II. záloha byla určena pro dobu války hlavně k strážní službě v týlu (dobově v etapě a zápolí) a patřili k ní záložníci od 41. – 50. roku. V II. záloze zůstávali do téhož věku zařazeni i příslušníci náhradní zálohy. Do náhradní zálohy přecházeli branci, kteří byli odvedeni nad počet, stanovený kontingentem branců, nebo ti, kteří byli prezenční službou hmotně poškozeni.

Příslušníci I. zálohy byli povinni vykonat čtyři cvičení ve zbrani: první dvě čtyřnedělní, druhá dvě třínedělní. Příslušníci náhradní zálohy vykonali o jedno čtyřnedělní cvičení více. Při zavedení nové výzbroje mohlo Ministerstvo národní obrany povolat podle potřeby příslušníky I. zálohy a náhradní zálohy k mimořádnému cvičení nejdéle čtyřnedělnímu. Za mimořádných okolností vláda mohla nařídit povolání příslušníků zálohy a náhradní zálohy k vykonání výjimečného čtyřnedělního cvičení ve zbrani.

Dobrovolnou brannou přípravu realizovaly občanské spolky, které se věnovaly výcviku s vojenskými prvky. Tato oblast ale netvořila součást systému podle branného zákona z roku 1920. Se vznikem Československé republiky začalo působit množství dobrovolnických vojenských útvarů, které prozatímně nahrazovaly vojsková tělesa pravidelné armády. Aktivně si počínali především členové tělovýchovné organizace Sokol a dělnických jednot. Největším dobrovolnickým útvarem se stala Slovácká brigáda, jež působila od konce roku 1918 na jihovýchodní Moravě. K nejvýznamnějším útvarům patřily také čtyři pluky Stráže svobody. Dobrovolníci vykonali strážní úkoly v Praze i v řadě dalších měst a zajišťovali sporná území republiky (pohraniční oblasti českých zemí a Slovenska).

V roce 1938 byla provedena mimořádná opatření v květnu a červnu 1938. V jejich rámci byl povolán 1. ročník I. zálohy (odvodní ročník 1935) a vybraní záložníci z ostatních ročníků. Při mobilizaci v září 1938 byli povoláni záložníci, kteří k datu vyhlášení mobilizace nedosáhli 40 let věku a všichni mladší příslušníci I. zálohy. Ke Stráži obrany státu, která v době mobilizace podléhala vojenskému velení, nastoupilo jisté množství dobrovolníků. Vojenskému velení podléhali v té době i členové spolků s branným zaměřením. Spolu s příslušníky čsl. armády se podíleli na ostraze důležitých objektů v zázemí. MNO se v té době připravovalo také na příjem zahraničních dobrovolníků. Pro jejich výcvik byly na východě republiky zřízeny zvláštní výcvikové tábory.

 Období Protektorátu

Vojenské osoby vstupovaly do odboje po 15. březnu 1939 dobrovolně, ale již 17. listopadu 1939 vydal zahraniční Československý národní výbor v Paříži mobilizační rozkaz. V letech 1944 – 1945 byl na osvobozovaných územích Československé republiky opětovně aplikován branný zákon z roku 1920 a další branné předpisy, vyplývající ze stavu branné pohotovosti státu.

 Po 2. světové válce

Systému záloh v letech 1945 – 1949 vycházel z branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n. Pro období 1949 – 1989 upravuje systém záloh branný zákon ze dne 23. března 1949, č. 92 Sb. Tento zákon stanovil, že po vykonání základní vojenské služby je voják přeložen do zálohy dnem, který následuje po dni skončení základní služby atd. Záložníci z počtu mužstva a poddůstojníků byli povinni vykonat vojenské cvičení v úhrnné době 16 týdnů. Náhradní záložníci, jakož i záložníci, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby, byli povinni vojenským cvičením v úhrnné době 20 týdnů. Důstojníci v záloze byli povinni vojenským cvičením v úhrnné době 20 týdnů.

Brannou přípravu do roku 1949 zabezpečovaly spolky navazující na předválečné období např. Sokol, Svaz brannosti. V roce 1951 jejich funkci přebírá nově zřízený Svaz pro spolupráci s armádou (SVAZARM). V letech 1945 – 1989 československá armáda nemobilizovala. Pokud byla donucena navýšit počet stavy mírové armády, povolávala záložní ročníky na mimořádná vojenská cvičení (krize v Maďarsku 1956) nebo ponechala v činné službě druhé ročníky vojáků základní služby (tzv. Karibská krize). Vstup vojsk států Organizace varšavské smlouvy na území ČSSR 21. srpna 1968 se nijak záložních ročníků ČSLA nedotkl.

 Současnost

Obdoba nynějších aktivních záloh nebyla v branných systémech z let 1918 – 1989 známa. Současný systém aktivních záloh začal vznikat v roce 1999, kdy tehdejší náčelník Generálního štábu armádní generál Jiří Šedivý povolal záložníky na první dobrovolná vojenská cvičení. V současnosti vůbec první dobrovolné cvičení vojáků v záloze proběhlo 11.-15. října 1999 ve VVP Jince na cílové ploše Bahna. Z účastníků dobrovolných cvičení postupně vznikala jádra útvarů aktivních záloh, kteří se podílejí na organizaci aktivních záloh mnohdy dodnes.^[5]

Útvary aktivních záloh začaly být soustavně budovány od roku 2002. V jednotlivých krajích vznikly krajské pěší roty, které jsou určeny zejména k pomáhání při živelných pohromách a ochraně objektů důležitých pro obranu státu v rizikových situacích, např. při aktuální silné hrozbě teroristického útoku. Kromě toho jsou postupně zakládány specializované útvary aktivních záloh u jednotlivých druhů vojsk (tanková rota, ženijní rota, útvar speciálních sil atd.)